Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak dál v chovu Slezského norika

11. 1. 2014

Jak dál v chovu slezského norika?

Doc. Ing. Miroslav Maršálek, CSc., ZF JU v Českých Budějovicích, člen RPK SN, člen Rady genetických zdrojů zvířat, člen České společnosti hipologické.

Slezský norik je v současnosti jedním ze tří chladnokrevných plemen chovaných v České republice. Zároveň je spolu se starokladrubským koněm, huculem a českomoravským belgickým koněm zařazen do genetických živočišných zdrojů a jako takový podporován dotační politikou státu.

Při založení jednotlivých plemen chladnokrevných koní a přípravě Řádu plemenné knihy pro tato plemena, který zahrnuje nejen chovný cíl a metody jeho dosažení ale i charakteristiku příslušného plemene z hlediska tělesných rozměrů a exteriérových znaků, se vycházelo ze situace, která byla v České republice v období socialismu, tedy v době, kdy šlechtění koní zajišťoval Státní plemenářský podnik. Choval se zde český a moravský chladnokrevník norického nebo belgického typu a výkonnost koní a jejich genetická proměnlivost byla zajišťována především křížením mezi belgickým a norickým typem koní. Proto mezi oběma typy nebyl významný rozdíl a v důsledku toho byly i na nově vznikající plemena kladeny téměř stejné požadavky.

Po roce 1990 v souvislosti se zakládáním chovatelských svazů a se snahou o stejnosměrnou plemenitbu a chov jednotlivých plemen formou čistokrevné plemenitby došlo k rozdělení chladnokrevných plemen koní podle podílu původních genů, to je podle toho, jaké plemeno v generacích předků převažovalo a zda se tam objevovali významní plemeníci, kteří byli odborníky považováni za typické představitele příslušného plemene.

Vidina získání dotačních prostředků z oblasti genetických živočišných zdrojů umocnila snahu o vytvoření ryze domácích plemen koní, které by bylo možné z těchto prostředků podporovat. Tak vzniklo plemeno se složitým názvem „českomoravský belgický kůň“ a protože koně norického nelze považovat za domácí plemeno neboť má svůj původ v Rakousku, vzniklo z původního historického rázu plemeno podobné a to slezský norik.

S ohledem na nevýrazné rozdíly v exteriéru a zanedbatelné rozdíly v tělesných rozměrech byly pro všechna tři plemena v Řádu plemenné knihy stanoveny shodné požadavky na tělesné rozměry. Protože šlechtění všech těchto tří plemen měla zajišťovat stejná organizace – Svaz chovatelů chladnokrevných koní českomoravského belgika, norika a slezského norika, byly naprosto logické i shodné požadavky na výkonnost koní, aby zkoušky výkonnosti byly realizovány podle jednotné metodiky.

Když byla v roce 2004 zpracována na Katedře speciální zootechniky Zemědělské fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích zpracována diplomová práce vyhodnocující rozdíly v tělesných rozměrech všech tří chladnokrevných plemen, nebyly mezi nimi zjištěny v těchto kritériích žádné statisticky významné rozdíly kromě obvodu holeně, který byl průkazně větší u slezského norika ve srovnání s českomoravským belgikem.

 

Tabulka 1. Výsledky hodnocení tělesných rozměrů klisen chladnokrevných plemen

 

plemeno

počet

KVH

KVP

OH

Ohol

ČMB

591

159,51

171,07

203,34

22,86

N

468

159,34

171,06

204,14

23,05

SN

253

159,46

170,66

203,29

23,32

 

Takové zjištění navozuje otázku, proč je třeba podporovat dvě ze tří plemen, když se v zásadě odlišují pouze původem, ale jejich uplatnění a chovný cíl do budoucnosti jsou v podstatě shodné.

Po vzniku Svazu chovatelů českomoravského belgického koně došlo ke změně požadavků na toto plemeno ve smyslu zvýšení náročnosti na sílu kostry a tedy obvod holeně při zařazení do plemenitby. Tím se českomoravský belgik ze skupiny chladnokrevných plemen začal ve svých požadavcích odlišovat, i když ve skutečnosti pouze směřoval k vyrovnání kostnatosti, která je u norických a slezských norických koní větší.

 

Tabulka 2. Rozdíly v tělesných rozměrech hřebců norických a slezských noriků

 

plemeno

počet

KVH

KVP

OH

Ohol

N

22

162,82

175,3

207

25,23

SN

41

161,585

173,805

204,9

25,095

 

Vytvoření plemene slezského norika pouze na základě původu a existence významných předků je nebezpečné v tom, že z původní prokřížené populace lze jen velmi obtížně vybrat jedince, kteří ve svém původu nebudou mít předky i jiných plemen. Zvláště proto, že slezský norik vznikl na základě norických koní a tedy často koní pocházejících z netolického a lánského chovu. Dá se tedy s určitou nadsázkou říci, že v původu všech slezských noriků je nějaké nepatrné procento genů norických a opačně v původu norických koní je často některý z předků počítán do původních hřebců slezského norika.

Tato skutečnost v souvislosti s dotační podporou slezských noriků a zároveň neexistencí podpory u norických koní vedla v posledních letech řadu chovatelů norických koní ke snaze zapouštět svoje klisny takovým hřebcem, aby potomek měl naději na získání dotační podpory. Taková situace byla umožněna i zněním Řádu plemenné knihy, který preferoval slezské noriky jako prošlechtěnější populaci a umožňoval zapouštět norické klisny slezskými hřebci. V některých případech se dokonce stávalo, že klisna byla zapsaná v obou plemenných knihách.

Taková situace je nadále neúnosná, protože postupně vede k převodnému křížení norických klisen slezskými hřebci s negativními důsledky pro obě chovaná plemena. U potomků z takového zapouštění se ztrácí suchost, odolnost a výkonnost slezského norika a zvětšuje se jeho tělesný rámec a hrubost. Naproti tomu norický kůň v populaci postupně mizí a ztrácí svoji mohutnost a typické znaky.

K řešení tohoto nepříznivého stavu přijala Rada plemenné knihy tři zásadní opatření:

1.      V plemenné knize norických koní budou nadále akceptováni nikoliv všichni hřebci slezského norika, ale pouze takoví hřebci, kteří byli RPK vybráni s tím, že odpovídají typu norika svojí mohutností a zevnějškem.

2.      Do konce letošního roku budou chladnokrevné klisny rozděleny podle příslušnosti k plemenné knize tak, aby každá klisna byla zapsána pouze v jedné plemenné knize. Pokud si chovatel sám nevybere, které plemeno chce nadále chovat, bude klisna přiřazena k příslušné PK podle svého původu.

3.      Počínaje letošním rokem bude narozené potomstvo náležet ke stejné plemenné knize jako jeho matka. Pokud bude klisna zapuštěna hřebcem, který není příslušnou plemennou knihou akceptován, bude potomek posuzován jako „chladnokrevný typ“ bez plemenné příslušnosti.

 

Tato opatření ale nestačí. Pokud se má od sebe oddělit chov norika a slezského norika, což je kromě jiného i aktuální požadavek Ministerstva zemědělství České republiky a Rady genetických živočišných zdrojů, je třeba upravit Řády plemenné knihy obou plemen tak, aby se zvýraznily rozdíly mezi oběma plemeny. Proto Rada plemenné knihy projednala a schválila materiál, vycházející z dostupných literárních údajů o charakteristických znacích obou plemen v minulosti, která ve větším počtu uvádí odlišnosti mezi oběma plemeny (tabulka 3). Tento materiál byl rovněž poskytnut Ministerstvu zemědělství a Národnímu koordinátorovi genetických živočišných zdrojů.

 

Tabulka 3.

Požadavky na plemenné klisny a hřebce N a SN při zápisu do plemenné knihy

Ukazatel

Norik

Slezský norik

Typ

dostatečně mohutný a výkonný kontinentální chladnokrevník

suchý, výkonný, skromný, odolný a houževnatý chladnokrevník

KVH -H

158 až 165

154 až 162

KVH - K

156 až 162

152 až 160

Max KVH

170

166

Ohol - H

23 až 26

22 až 25

O hol - K

22 až 25

22 až 24

Rámec

obdélníkový, střední až velký

obdélníkový, střední

Hlava

těžká, dlouhá, hrubší, i klabonos nebo poloklabonos

delší, suchá, ušlechtilejší, rovná nebo mírně klabonosá

Oko

zřetelné,

výrazné s oválnou očnicí

Krk

středně dlouhý, svalnatý

delší, klenutý

Kohoutek

dlouhý, méně zřetelný

dlouhý, méně výrazný

Hřbet

dlouhý, někdy měkčí

dlouhý, dobře utvářený, pevný

Bedra

delší, pevná

delší, dobře vázaná

Záď

kratší, sražená, hranatá, někdy štěpená

středně dlouhá, sražená, hranatá

Hrudník

dostatečně hluboký a široký

užší, válcovitý

Končetiny

delší, kostnaté, s výraznými klouby, hrubší

suché, kostnaté, s výraznými klouby, korektní postoj

Kopyta

dobře utvářená, pevná, široká

s kvalitní rohovinou, kompaktní, dobře tvarovaná, úměrná velikosti koně (menší)

Pohyb

prostorný, vydatný, pravidelný

výrazný, pružný, prostorný

Temperament

klidný až živý

živý, nežádoucí je ariózní (nervózní)

Charakter

dobrý, ochotně spolupracující

dobrý, bez charakterových vad

Konstituce

pevná

konstitučně pevný, odolný dlouhověký

 

 

 

Na setkání chovatelů v Klokočově dne 25. 10. 2013 byla k tomuto materiálu rozsáhlá diskuse a připomínky zúčastněných chovatelů se týkaly především navrhovaných rozdílů v tělesných rozměrech se zřejmou snahou rozdíly mezi oběma plemeny zmenšit (tabulka 4). Podle mého názoru je tato snaha vedena skutečností, že v důsledku výše uvedeného převodného křížení (využívání slezských hřebců k zapouštění norických klisen) jsou někteří současní příslušníci populace slezského norika více podobní koním norickým (především mají větší rámec) a jejich majitelé mají obavu, že by se do požadavků na slezského norika se svými koňmi „nevešli“. To je sice věc pochopitelná, ale je nutno si uvědomit, že stanovení kritérií musí obě plemena jednoznačně odlišit. Z navrhovaných rozměrů je zřejmé, že zatímco u hřebců byli zúčastnění chovatelů ochotni tolerovat zmenšení rámce, u klisen směřoval požadavek spíše k rozšíření variability tělesných rozměrů i ve srovnání s norickým koněm, což je postup chovatelsky nevhodný. Cílem chovu by mělo být spíše dosažení uniformity plemene v základních tělesných znacích, ke kterým tělesné rozměry určitě patří.

Podobně neuvedení horní hranice obvodu holeně u slezského norika lze chápat ze dvou pohledů. Obecně platí, že síla kostry vyjádřená v našem případě obvodem holeně je ve šlechtěné koní příznivá a je třeba ji podporovat. Z výše uvedených tabulek je zřejmé, že slezský norik právě v tomto ukazateli nemá problém a převyšuje svými rozměry holeně ostatní dvě chladnokrevná plemena. Příliš velký rozměr v tomto ukazateli ale často ukazuje na lymfatickou stavbu končetin, která by se u slezského norika vyskytnout v žádném případě neměla. Při stanovení požadavků tímto způsobem bude proto velmi záležet na posuzovateli, který bude koně do plemenitby zapisovat, aby správně posoudil kvalitu končetin a jejich suchost a nedopustil zařazení do chovu u koní se silnou, ale nekvalitní holení.

 

Tabulka 4. Návrh chovatelů na jednání v Klokočově na úpravu tělesných rozměrů SN

 

Ukazatel

Norik

Slezský norik

KVH -H

158 až 165

156 až 164

KVH - K

156 až 162

155 až 163

Max KVH

170

168

Ohol - H

23 až 26

23

O hol - K

22 až 25

22

 

Požadavky uvedené pro norické koně korespondují s požadavky, které má na toto plemeno Rakousko jako země původu. Čeští chovatelé se proto musí rozhodnout, zda budou chovat slezského norika takového, jak ho charakterizovali autoři odborných publikací v minulém století, nebo zda budou přetvářet toto plemeno k podobnosti s koněm norickým, jako tomu bylo doposud. Je třeba si ale zároveň uvědomovat, že každé plemeno se od ostatních plemen musí lišit svým zevnějškem a charakteristickými vlastnostmi. U takto nastavených tělesných rozměrů je pouze malá odlišnost v kohoutkové výšce hůlkové a její maximální velikosti. Ostatní tělesné rozměry jsou shodné a nevyjadřují odlišnost obou plemen. Tento problém je velmi závažný a chovatelé by při jeho řešení měli projevit vlastní názor, nejlépe na setkání členů chovatelské organizace jakou je Svaz chovatelů chladnokrevných koní. Asociace svazů chovatelů koní jako Uznané chovatelské sdružení bude jistě při úpravě Řádu plemenné knihy slezského norika tento názor chovatelů respektovat.

Pozitivní je skutečnost, že k ostatním rozdílům, uvedeným v tabulce 3, neměli chovatelé žádné připomínky.

negir.jpg